Tradice svatby

Svatba samotná je a vždy bude tradicí. Dnes bychom vám však rádi představili některé ze svatebních tradic jednotlivě. Seznamy svatebních tradic jsou k vidění kdekoliv na internetu, avšak naším záměrem je spíše popsat ty nejčastější.

Začneme pěkně od začátku, a když pomyslíme na svatební šaty s vlečkou, které ji už však v dnešní době tak často nemají, tak by se dalo také říci, pěkně od podlahy.

Bílé šaty

Proč vlastně bílé? Jedná se o rozšířený trend z první poloviny 19. století, kdy si na sebe vzala bílé šaty poprvé tehdejší královna Anglie. Její šaty v té době způsobily velkou vlnu úžasu, a jelikož také znázorňovaly bohatství ve spojitosti s královskou rodinou, nejedna žena si přála vypadat jako královna. A tak se bílé svatební šaty objevovaly častěji a častěji.
Postupem času a kontaktem také s jinými národy se dostaly do spojitosti se znázorněním čistoty a nevinnosti.

Podvazek

Podvazek bývá nejčastěji v modré barvě. Ta jde ruku v ruce s tradicí, která se také objevila prvně v Anglii, a která se vyznačuje starou říkankou: „Something old, Something new, Something borrowed and Something blue.”, což můžeme přeložit jako: „Něco starého, něco nového, něco půjčeného a něco modrého.” Dnes se tato tradice už takto nedodržuje do slova a do písmene, podvazek však zůstává běžnou věcí, kterou by nevěsta měla mít u sebe v den svatby. Ženich může (stejně jako nevěsta, která hází kyticí) házet ve stejném smyslu podvazkem.

První spatření nastávajících

Kdo spatří koho první a co kdyby se to vlastně stalo naopak? Traduje se, že by to nastávajícím mohlo přinést smůlu. Správně má ženich povstat a přistoupit k oltáři s oznámením nevěstina vstupu do sálu, přičemž by nevěsta měla spatřit ženicha jako první a až následně ženich nevěstu. Údajně, kdyby se tak stalo, by pár mohlo postihnout neštěstí. U oltáře pak může ženich nevěstě předat kytici.

Obřad

Obřad se může odehrávat jak v kostele, tak na radnici, což jsou místa určená k sňatku církevnímu nebo občanskému. Svatby se mohou odehrávat také na statcích nebo zámcích. Jsou však i případy občanských sňatků konaných mimo všechna tato místa, a pokud se přáním snoubenců stane uzavřít manželství „na jiném, než k tomu určeném místě, je tak možno učinit na kterémkoli vhodném místě, dokud to povolí matriční úřad, do jehož správního obvodu toto místo spadá”. Známe obřady na louce, v lese nebo třeba na nějaké historické památce. Církevní a občanské obřady jsou poněkud odlišné, ať už z pohledu času, neboť oba dva obřady trvají rozdílnou dobu, nebo z pohledu oddávajících, kde je pro oba způsoby oddávajícím jiná osoba.

Snubní prstýnky

Snubní prsteny se objevily v jiných formách, než je známe ze současnosti, už ve starověkém Egyptě. Již v té době byl prsten symbolem nekonečnosti, a to především svým zakulaceným a jednotným tvarem, který nezačíná, ale ani nekončí. Symbolů je však mnohem více. Středový prostor, či otvor prstenu, má vyobrazovat jakousi vstupní bránu do nového života, života v partnerském vztahu. Prsten se sice daroval kdysi pouze nevěstě, avšak dnes už si oba novomanželé vyměňují prstýnky vzájemně, což poukazuje na další symboly, kterými jsou dva k sobě pasující prsteny tvořící jeden pár, ale také dar z lásky od jednoho tomu druhému, vyznačující věrnost, závazek a odevzdanost.
Dříve byl výběr prstýnků úkolem pouze ženicha. Dnes je na ženichovi, aby rozhodl, zda chce vybrat sám a mít tak šanci překvapit, či vezme svou drahou polovičku k výběru s sebou.
Při výměně prstýnků u obřadu začíná muž.

První polibek

Ten okamžik, když stojíte před oddávajícím, on dokončí svou řeč a vy si vyměníte pohledy, prstýnky, někdy také sliby a máte se poprvé políbit. Poprvé jako manželé. Je to jakési stvrzení vašeho sňatku, vašeho slibu. I toto patří ke svatebním tradicím a všichni hosté, včetně kameramana a fotografa, na tento okamžik netrpělivě čekají. Dejte si na prvním polibku záležet, zároveň však musí být upřímný a přirozený. Nespěchejte tedy na něj, klidně se nejdříve vzájemně podívejte partnerovi do očí, a polibte se.

Špalír

Po předání prstýnků, polibku a ukončení obřadu se pár vydává na cestu špalírem. Svatebčané se postaví do dvou řad, které vytvoří uličku pro novomanžele, a ti musí uličkou projít. Zatímco pár prochází tímto tzv. špalírem, svatebčané na ně hází pro štěstí různé drobné věci jako rýži nebo různá semínka, která mají znázorňovat bohatství a plodnost. Objevit se mohou papírky nebo konfety, či dnes také oblíbené bublinky z bublifuku. Dejte si jen pozor a ptejte se předem, co je na daném místě povoleno, neboť někde by mohl nastat problém kvůli následnému úklidu a bývá to tedy zakázáno, někdy dokonce pod pokutou.

Vypouštění svatebních holubic

Často se objevuje i vypouštění svatebních holubů na znamení věčné lásky. Holubice má po celý život jednoho holubího partnera a proto jsou perfektním příkladem věrnosti. Ženich prvně podává holubici nevěstě, následně sám bere holubího samečka a společně oba dva holuby vypouštějí. Klíčové je perfektní načasování a příprava kameramanů a fotografů, v obou případech se zajisté můžete těšit na nádherně vypadající výsledek. Nezapomeňte tedy na kameramana a fotografa, aby byli připraveni vám tento okamžik zachytit.

Svatební kolona aneb šraňkování může začít

Přišel čas dostat se na svatební hostinu, nasedat do kočárů a aut a směle za novomanžely. Nemyslete si však že to je tak jednoduché. Přichází totiž na řadu tzv. šraňkování, které mají za úkol uskutečnit přátelé novomanželů s jediným cílem, přehradit cestu všem autům ve svatební koloně. Přehrazuje se pomocí provazů nebo závor, auta se jedno po druhém zastavují a vybírá se „výkupné” na novomanželský pár. Šraňkování se může samozřejmě odehrávat až při příjezdu do areálu, kde se následně bude pořádat svatební hostina. Je vhodné vybírat místo, kde je kolona pohromadě a nemá šanci moc zrychlit, takže tady zase dát pozor. Případně myslet také na část parkování, aby si auta neměla šanci překážet. Vybrané peníze se pak samozřejmě darují novomanželům.

Hostina

Následující kapitolu bychom rádi věnovali svatební hostině. Je to soubor mnoha malých navazujících tradic, které začínají již po příjezdu na místo určené k uspořádání hostiny.

Uvítání novomanželů k hostině probíhá tak, že hned po příjezdu dostanou do ruky jeden krajíc chleba se solí, který musí společně sníst, a 2 „panáky” neboli sklenice s čirou tekutinou, přičemž v jedné je vodka nebo slivovice a v druhé pouze voda. Zpravidla se dává alkohol ženichovi a voda nevěstě, pokud je jak se říká v očekávání, avšak pokud není, tak může být rozlito náhodně. Tato tradice má poukázat na společné dělení v dobrém i zlém čase. Reakce novomanželů na vypití „panáků” má prozradit možný budoucí charakter vztahu.

Rozbíjení talíře a zametání střepů

Jedna z nejznámějších tradic. Personál nebo některý ze svatebčanů rozbije talíř a novomanželé se společně musí zhostit úklidu. Dostanou smetáček a lopatku a střepy, které znamenají štěstí, společně zametou. Říká se, že ten z novomanželů, který vezme do ruky lopatku, bude v rodině velet. Tato tradice má za úkol ukázat novomanželům, že jak snadno se dokáží poprat s tímto úkolem, tak se v budoucnu dokáží poprat s problémy v jejich manželství.

Nesení přes práh

S příchodem na svatební hostinu a vstupem do budovy obřadu je spojené přenášení nevěsty ženichem přes práh. V dávných dobách byla účelem ochrana před duchy čekajícími pod prahem, hlavní myšlenkou je však vstup do společného života a do společné domácnosti.

Svázání bryndákem

Jedna z vtipnějších tradic, která je velmi podobná zametání střepů a má vlastně úplně stejný princip, je svázání obřím bryndákem a s ním spojené krmení mezi novomanžely. Novomanželé se musí snažit nakrmit jeden druhého a v mnoha případech dostanou ještě i děravou lžíci, se kterou to jde samozřejmě ještě hůř.

Přípitek

Přípitek by měl učinit otec nevěsty, avšak smí i svědci.

Svatební hostina jako taková pak probíhá v normálním a poklidném stylu. Nejbližší rodina sedí blíž k novomanželům a následují svatebčané, samozřejmě rodina nevěsty sedí na nevěstině straně a rodina ženicha na jeho straně. Nevěsta sedí po pravici ženichovi.

Společné krájení dortu

Jedna z nejstarších tradic přetrvávajících dodnes je krájení prvního kousku svatebního dortu novomanžely. Tento moment také oficiálně ukončuje svatební hostinu a přenáší pozornost na novomanžele a následnou zábavu. První kousek dortu přenechá ženich nevěstě, poté opětuje gesto nevěsta ženichovi. Následně nevěsta ukrajuje kousek matce ženicha, pak své matce, otci ženicha, svému otci a až poté svatebčanům. Krájení probíhá tak, že nevěsta začíná držením nože v pravé ruce a ženich svou rukou přidržuje a vede ruku nevěsty.

První tanec

Okamžik, kdy si poprvé oficiálně zatancují manželé. Dříve to býval tradičně valčík. Postupem času si páry začaly vybírat své písně, ať už se jedná o jejich oblíbenou píseň nebo píseň, na kterou spolu vůbec prvně tančili. Někdo vybírá takovou, na kterou se bude dobře tancovat a nacvičí si celý první tanec. Poté si nevěstu a ženicha postupně “vypůjčí” k tanci ženichova matka ženicha a otec nevěsty nevěstu a postupně nejbližší příbuzní až po kamarády. Zpravidla to bývá na několik dalších písní. Často pak kapela nebo DJ volně přejdou od ploužáku do něčeho rytmičtějšího a začíná blok taneční zábavy.

Hod svatební kyticí

Letitá tradice směřující ke všem svobodným slečnám a dámám. Ta, která chytí kytici po tom, co ji nevěsta hodí za svá záda, by se měla do roka a do dne vdát.

Hod podvazku

Podobně jako hod kyticí, který provádí nevěsta, smí hodit ženich za svá záda nevěstin podvazek všem svobodným mužům. Samozřejmě s tím také přichází ženění se do roka a do dne jako tomu tak je v případě kytice.

Počasí na svatbě

To, jak se vydaří počasí, vyjadřuje různé předpovědi do manželství. Například když prší, tak novomanželům prší štěstí, když však začne bouřit, může to naznačovat možné hádky v manželství. Slunečno mluví za vše, a sice že novomanžele čeká manželství bez mráčku, jasno zase poukazuje na radost ve společném životě. Sníh, dámy a pánové, sníh padá na požehnání a bohatství.

Je to vaše svatba!

Několik měsíců, možná i rok nebo dokonce ještě více jste strávili plánováním SVÉHO DNE. Svatba je sama o sobě tradicí. Dodržování tradic má svůj určitý smysl a své kouzlo, je ale na Vás, do jaké míry. Máte-li společné přání něco na svatbě pozměnit, udělejte to. Udělejte vše pro to, aby to byl VÁŠ den. Aby byl takový, jaký jej chcete mít. Ať jste především VY šťastní. Proto řádky výše psané berte s rezervou. Určitě to není dogma a především pak poslední odstavec o počasí. Je potřeba počasí brát tak jak je – nelámat si s ním hlavu a nenechat si jím pokazit náladu. Žijeme jen jednou a svatba je maximálně několikrát za život! 😉 (děláme si legraci, jen jednou samozřejmě).